Předem bych chtěl podotknout, že jsem asi měl ohromný štěstí, protože jsem vlastně nemusel řešit nějaký zásadní problém.
Asi začnu tím
domlouváním. Všem můžu vřele doporučit
aby se naučili rodný jazyk země do které jedou. Je to naprosto nejlepší.
Vzhledem k tomu, že to je pro drtivou většinu lidí nemožné, tak by měla
postačit angličtina. Mě posloužila dobře, a když jsem se ještě vždycky
naučil pár slov ( např. dobrý den, děkuji, chleba, voda ), tak sem si i
občas docela dobře pokecal. Jenom, jednou se mi stalo, že jsem si nakonec
místo medu koupil sýr, protože jsem to tomu klukovi, co byl za pultem v
obchodě a ani asi dalším pěti co okouněli, nedokázal říct, nepomohly ani
ruce a nohy zkrátka nedomluvili jsme se na tom. Samozřejmě ve velkých městech
je angličtina bez problémů na vesnicích je to spíš na ty ruce nohy.
Co se týče nocování, tak většinu nocí jsem strávil
pod stanem, pokud možno na místech, kde na mě nebylo vidět. Ale stalo se
že jsem spal i uprostřed vesnice nebo hned vedle frekventované polní cesty.
Nikdy jsem, ale neměl přes noc nějaké problémy. Pár lidí nám před cestou
radilo ať v Turecku spíme vedle benzinek, že to je bezpečnější. Nevím jestli
je to bezpečnější, ale vzhledem k tomu, že dotěrnější a zvědavější (ne
že by byli zlí) lidi jsem cestou nezažil, tak se mi to zdá zhola nemožné
být v Turecku přes noc na očích, teda pokud se chce člověk v klidu vyspat.
Nejlepší je pokud vás v muslimských zemích někdo pozve na noc. To se potom
má člověk jako v bavlnce, protože tam je host všecko. Taky se mi to dvakrát
stalo a nemělo to chybu, snad až na to, že člověk musí hodně zapojit mozek
aby mohl komunikovat.
Trochu jsem začal psát o lidech, které jsem cestou
potkával. Možná se mnou nebudou všeci souhlasit, ale nejlepší lidi byli
jednoznačně v Sýrii. Nikdy v životě jsem nepotkal tolik milých příjemných
lidí a nevím co bych jim ještě všecko dal za přívlastky. Akorát si do dneška
nejsem jistej jestli to jejich příjemný chování bylo tím, že jsem pro ně
byl obrovská rarita a nebo jestli jsou takoví ke všem. Ještě jednu věc
bych chtěl všem doporučit. Dávejte si všeci pozor na malý kluky. Právě od
nich asi hrozí největší nebezpečí, že něco pozbydete. Já jsem naštěstí
přišel jen sluneční brejle. Myslím, že když si člověk dává pozor a chová
se k lidem pěkně, tak by se nemělo nic stát, ale to asi platí všude na
světě. Teď jsem si vzpomněl na jednu zásadní věc. Pro většinu místních
je
mapa tzv. španělská vesnice. Takže dotaz na cestu je většinou zapotřebí
realizovat nějak jinak než pomocí mapy, což občas byl trochu problém.
Taky jsme dostali před cestou varování ohledně jídla
a pití. Já jsem celou cestu pil a jedl všecko co domorodci a bylo mi dobře.
Všem můžu vřele doporučit arabskou zmrzlinu. Je vynikající. Nebo třeba
voda z pramenů v Turecku ta je taky úplně v pohodě. Ale pozor, třeba v
Egyptě (tam jsem nebyl), tam by bylo potřeba si na potraviny a vodu dávat
pozor.
Nějaký větší problémy jsem během cesty neměl. Akorát jsem
občas zalepil duši, vyměnil ruplou špici (drát) a nevím co ještě.